Nejistota nahrává bezpečným přístavům

Ing. Filip Horáček Ph.D.obchodní ředitel IBIS InGold®a. s.

01. 08. 2016

Nedávný test stability bankovního sektoru EU odhalil jednu zásadní věc. Mezi deseti nejhůře hodnocenými bankovními společnostmi jsou finanční skupiny vlastnící hlavní české banky.

Vzávěru července spatřily světlo světa výsledky zátěžových testů padesáti jedna evropských bank. Podle zveřejněných závěrů by většina bank obstála i za velmi hluboké recese. Zajímavé však je, že na základě těchto výsledků neletí akcie bank nahoru, spíše naopak. Italské bankovnictví je v krizi a nebýt státní pomoci, byly by zde již první bankovní kolapsy. Italské banky jsou zatíženy špatnými úvěry ve výši až 360 miliard eur, což je ekvivalent pětiny HDP celé země. V rezervách mají pouze 45 % této částky. Navíc se odhaduje, že až 18 % půjčených peněz banky nikdy nevymohou. Nejhůře z testovaných bank si stojí nejstarší italská banka Monte dei Paschi di Siena, jejíž akcie poklesly na 10 % původní hodnoty. Italská vláda proto nedávno žádala EU o povolení nalít vládní prostředky do soukromých bank. To je ovšem u předlužené Itálie velký problém. Další dluhy spojené se záchranou italského bankovnictví mohou Itálii stáhnout až na hranu bankrotu. Kolaps Itálie by vyvolal vlnu bankrotů v předlužených ekonomikách jižní Evropy, zejména ve Španělsku, Portugalsku a samozřejmě také v Řecku. Výsledky testu ovšem neukazují slabinu pouze italského bankovnictví. Mezi nejhůře hodnocené banky zátěžového testu se řadí finanční obři evropského kontinentu jako Deutsche Bank, Société Générale, italská UniCredit, rakouská Erste Group nebo Raiffeisenbank. Bohužel jsou tyto banky matky největších českých bank. Propad zisku o více než 40 % na 372 milionů eur (10 miliard Kč) vyhlásila také druhá největší banka v Německu, Commerzbank. Mimochodem součástí řešení italské bankovní krize je nákup špatných úvěrů italskými penzijními fondy. Problém se nevyreší, ale pouze presune do jiného sektoru. A dluhy? Nejspíš nakonec zaplatí stradatelé - italští duchodci…
 
Uvedená situace samozrejme nahrává rustu ceny drahých kovu. Cena zlata od Nového roku vyrostla o 27 %. Jen za poslední období mužeme identifikovat tři velké nárusty ceny, které zaprícinily Brexit, italská bankovní krize a cervencové zasedání FEDu. Nejistota spojená s Brexitem katapultovala cenu zlata o 60 dolaru výše za jedinou noc na cenu 1320 USD za unci. Italská krize pak dopomohla rustu ceny nad 1360 USD za unci. Po malé korekci smerem dolu zlato potvrdilo hranici 1360 USD, na kterou se vrátilo po zasedání FEDu.
 
 
Prostor pro další rust zlata v následujícím období zustává. Podle doporucení makroekonomického stratéga dánské Saxo Bank Kay Van-Petersena poroste cena zlata do konce letošního roku na hodnotu 1500 USD za unci. Situace na trzích tuto prognózu muže jen potvrdit. Japonská vláda 2. 8. 2016 schválila rozpoctová opatrení v hodnote 13,5 bilionu jenu (3,2 bilionu Kc), která mají podporit rust ekonomiky. Stimulacní kroky zahrnují investice do infrastruktury a financní príspevky lidem s nízkými príjmy. Predlužené Japonsko zadlužuje zemi dalšími pujckami. Japonsku nahrávají extrémne nízké úrokové sazby. Je sice možné extrémne levne si pujcit, ale na druhou stranu se snižuje ziskovost bank, jak mužeme vidět v bankovním sektoru EU. Podobné stimulace ekonomiky v podobe snižování sazeb mužeme cekat také z Velké Británie, která již hlásí známky recese v návaznosti na odhlasovaný Brexit. Negativní informace z ekonomiky a klesající ziskovost bankovního sektoru zvyšují poptávku po bezpecné investici, jakou je práve zlato. Rostoucí poptávka vede k rustu ceny zlata a rostoucí výnosnost opetovne láká více klientu k nákupu.
 
Statistická makrodata naznacují, že se evropská ekonomika dostala za hranu globálního ekonomického cyklu. Vývoj v bankovním sektoru EU a recese ve Velké Británii to jen potvrzují. Nejistota vyvolaná teroristickými útoky a separacní tendence rostoucí v EU po odtržení Velké Británie dále podtrhují vratké nohy evropských ekonomik. V soucasnosti je vhodné okolní dení pozorne vnímat. Pokud se podíváme na stav Ceské republiky, vypadá vše více než dobre. Ekonomika je na vrcholu, je rekordne nízká nezamestnanost, nekteré obory zacínají preplácet zamestnance, státní rozpocet vykazuje rekordní prebytek, stát vydává velké investice na obnovu a rozšírení infrastruktury. Jsou rekordne nízké úrokové sazby, banky se predhánejí v nabídce pujcek. Díky nízkým úrokovým sazbám se penetruje hypotecní trh. Kdo na hypotéku dríve nedosáhl, nyní muže. Kdo mel dríve hypotéku jednu, nyní zvládne díky nízkým splátkám hypotéky dvě. Nepřipomíná tato situace rok 2008? Rok před finanční krizí v USA? Lidé se zadlužují na třicet let, a pak stačí, aby úrokové sazby hypoték povyrostly ze současných 1,9 % na 6 % z roku 2009, a třetina lidí bude mít velký problém své hypotéky ufinancovat. Ukázkovým příkladem je soucasné Dánsko. Centrální banka drží hlavní úrokovou sazbu v negativním pásmu již od roku 2012, aktuálně na hladině -0,65 %. Levné sazby k zadlužení využili všichni. Ceny nemovitostí vyrostly za sedm let o 50 % a jsou výše než před krizí. Neslyšeli jsme podobný příbeh před několika lety za morem? Problém je, že podobná situace levných úveru a rostoucího zadlužení je ve všech zemích EU. Navíc jsou banky na hlinených nohách a ekonomika EU začíná vysílat signály znacné únavy.
 
Pro tuto situaci je více než vhodný citát Winstona Churchilla: „Čím hlouběji se podíváme do minulosti, tím dále pak vidíme do budoucnosti...,“ a možná také jiný citát zminující: „lidé bděte…“
 
Tyto události nejsou pozitivní, ale naštěstí jsou investice, které i v této situaci dokáží růst a ochránit klienta. Mezi ně patří právě zlato a stříbro. Cena zlata od začátku roku vyrostla již o 27 % a cena stříbra dokonce o 43 %. Vzhledem k výše uvedeným faktum, která se na nás valí ve stále větší intenzitě, je zřejmé, že růst těchto komodit není zdaleka u konce…